Čtení pohádek je pro vývoj dítěte nepostradatelné
V čem spočívá jejich kouzlo? Proč si lidé od pradávna vyprávěli příběhy, předávali je dál – a proč to dodnes dělají i původní přírodní národy? Není to jen příjemný večerní rituál, milá tradice nebo zábavný společný čas. Ve skutečnosti jde také o hlubokou vnitřní potřebu. Nejde pouze o hravé chvilky, i když sami dobře víme, že pohádka přináší radost dítěti i rodiči, který ji čte. Poslech pohádek je jedním z nejdůležitějších pilířů duševního, emočního a rozumového vývoje dítěte. Rodiče i pedagogové stále častěji pozorují, že pravidelné poslouchání pohádek má pozitivní vliv na sebevědomí dětí, jejich komunikaci, zvládání konfliktů i hodnotový systém. Proč tedy mají pohádky tak velký význam a jak rozvíjejí emoční inteligenci, představivost a osobnost dítěte?
Pohádka je základním kamenem emočního vývoje
Pohádka není nic jiného než univerzální jazyk: dokáže dát slova tomu, co malé dítě ještě samo vyjádřit neumí. Dr. Kádár Annamária, maďarská psycholožka, školní psycholožka a autorka knižní série Mesepszichológia, zdůrazňuje, že pohádka poskytuje dítěti emoční bezpečí. Sama od raného dětství poslouchala mnoho pohádek od své maminky.
Právě v tomto období se začíná vytvářet pocit emočního bezpečí. Negativní vzorce, které tehdy vzniknou, se později nepřepisují snadno – i když to samozřejmě není nemožné. Pohádka posiluje pocit prvotní důvěry, tedy víru, že svět je dobrý a že je dobře, že jsme se do něj narodili a žijeme v něm.
Pohádky dokonale odpovídají specifickému způsobu dětského myšlení, protože jejich obraznost a zobrazení reality jsou velmi blízké světu, který vytváří dětská představivost. Jsou jednoduché, výrazné a někdy až krajní. Zvětšují věci a dávají prostor tomu, aby se mohlo splnit téměř cokoli. V pohádce je všechno možné – a přitom má všechno svůj řád. A právě to dává dítěti pocit bezpečí.
Pomáhá překonávat strachy a těžkosti
Díky ztotožnění s pohádkovými hrdiny mohou děti prožívat a zpracovávat vlastní strachy, vztek nebo úzkosti. Vítězství dobra nad zlem přináší naději a překonávání překážek v dítěti posiluje pocit: dokážu to! Kouzlo pohádky a její optimistická životní filozofie pomáhají budovat vnitřní sílu, víru, oporu i sebevědomí, které dítěti později pomohou zvládat překážky.
Prostřednictvím pohádky si dítě podle vlastních přání vytváří fantazijní obrazy, které mu pomáhají při uvolnění napětí nahromaděného během dne a při zpracování negativních i pozitivních emocí. To, že se tato schopnost rozvíjí, mu později v dospělosti pomůže i při řešení problémů.
Chce vaše dítě pořád dokola stejnou pohádku?
Pokud se viditelně „zaseklo“ u jednoho příběhu, může to znamenat, že právě řeší nějaký vnitřní, dosud nezpracovaný problém a cítí, že právě tento příběh mu symbolicky pomáhá. Pohádka totiž mluví jeho jazykem a dítě skrze ni prožívá vlastní témata. Pokud vaše dítě žádá stejnou pohádku opakovaně, nesnažte se ho přesvědčovat o kráse rozmanitosti. Nechte ho, aby si jejím prostřednictvím zpracovalo své napětí.
„Kouzelné roky“ a krása magického myšlení
„Podle starých lidí žije malé dítě až do sedmi let v Boží dlani. Boží dlaň symbolizuje svět, ve kterém dítě žije – prostor mimo čas a prostor, nerozdělený posvátný čas,“ píše Dr. Kádár Annamária ve své knize Mesepszichológia.
Předškolní dítě ještě neumí přesně rozlišovat mezi tím, co je nemožné a co možné. Jeho svět je místem kouzel, kde se může stát cokoli, po čem touží nebo na co myslí. Věří, že mezi věcmi a jevy existují magické souvislosti a že jimi může určitým způsobem ovlivňovat svět. Pravidla těchto souvislostí si vytváří samo – například když věří, že musí něco splnit, aby kouzlo fungovalo.
Díky pohádkovému dvojímu vědomí dokáže dítě přetvářet realitu a podle svých potřeb ji začleňovat do vlastní osobnosti. Úvodní a závěrečné formule pohádek ho převádějí z reality do fantazie a zase zpět: „za sedmero horami a sedmero řekami…“, „a jestli neumřeli, žijí dodnes“.
S magickým myšlením se objevuje také fantazijní „lhaní“, které bývá nejsilnější kolem čtvrtého roku. Není dobré tyto smyšlenky brát jako skutečnou lež, protože v dítěti se realita a fantazie přirozeně prolínají. Když například udělá něco špatného a řekne, že to nebylo ono, často tím nechce vědomě zapírat svůj čin. Spíš si přeje, aby se to vůbec nestalo.

Co předává dobrá pohádka?
Představme si svět, ve kterém se i ten nejmenší, nejslabší nebo zdánlivě nejnešikovnější člověk může prosadit – a nakonec dokonce zvítězit a získat zaslouženou odměnu. Obvykle k ní dojde díky bystrému rozumu, dobrému srdci a čestnému jednání. Poselství pohádky pomáhá dítěti, aby se ztotožnilo s hrdinou a kompenzovalo svou vlastní bezmoc, domnělou nešikovnost nebo pocit malosti.
Vybírejte pohádku pečlivě!

Jaká je dobrá pohádka?
-
Má jednoduchý, ale bohatý jazyk
-
Je přiměřená věku – pro předškolní děti jsou například nejlepší opakující se, předvídatelné příběhy
-
Dá se poslouchat opakovaně – děti se rády znovu a znovu vracejí ke stejnému příběhu
-
Pracuje s archetypy – objevuje se v ní sirotek, princ, čarodějnice nebo pomocné zvíře; postavy jsou jasně dobré nebo špatné a jednoduché, protože složitou osobnost by dítě ještě nedokázalo plně pochopit
-
Předkládá problém, ale ukazuje také řešení
U pohádek je velmi důležité sledovat, zda hlavní hrdina získává svou odměnu dobrou a čestnou cestou. Je v příběhu vidět, že poctivost vede k úspěchu? Vítězí dobro? Může si z něj dítě vzít příklad? Není nutné, aby byl hlavní hrdina dokonalý, ale celkově by měl jít čestnou cestou.
Zvlášť důležité je, abychom dokázali rozlišovat mezi dobrem a zlem. To, co je negativní, bychom v příběhu neměli prezentovat jako dobré nebo normální. Může jít například o negativní symboly, které jsou ukázány jako roztomilé. Dítě by mělo jasně chápat, co je dobré a co špatné.
Pohádka rozvíjí

-
Rozvíjí se slovní zásoba, jazykové dovednosti a komunikace
-
Posiluje se pozornost, paměť a porozumění slyšenému textu
-
Rozšiřuje se představivost – dítě „vidí“ příběh i bez obrázků. Představivost je vedená emocemi
-
Rozvíjí se morální cítění, smysl pro spravedlnost a empatie
-
Vytváří se bezpečný hodnotový systém – vede k lásce, vytrvalosti a úctě
-
Podporuje tvořivou fantazii a víru v uskutečnění snů
-
Přináší důvěrné společné chvíle a buduje vztah s tím, kdo pohádku vypráví
Když dítě posadíme před obrazovku, vnější obrazy okamžitě zastaví tvorbu vnitřních obrazů – tedy právě to, co dítě při poslechu pohádky prožívá. Fantazie se zastaví, tvořivost se nerozvíjí a dítě se neučí rozlišovat mezi vnějším a vnitřním obrazem. Rychle se střídající záběry jsou navíc pro jeho nervový systém velmi zatěžující. Možná nás to ani nenapadne, ale podobně působí i pohádka ilustrovaná loutkou.
Děti, které pravidelně poslouchají pohádky, snáze rozumějí pocitům a motivacím druhých lidí – a právě to je základ sociální inteligence.
Pohádka a bezpečná vazba

Čtení pohádek nepodporuje jen vývoj dítěte, ale prohlubuje také vztah mezi rodičem a dítětem. Chvíle, kdy rodič dítěti pozorně čte nebo vypráví, je časem intimity a blízkosti. Je to jakási emoční kotva, ke které se dítě může vracet – dokonce i v dospělosti.
Večerní pohádka je obzvlášť důležitá: pomáhá zklidnit nervový systém, usnadňuje přechod ke spánku a podporuje zpracování zážitků z celého dne.
Jak začít?
Čtěte dítěti už od raného věku – klidně i od 6 měsíců. Nedělejte si starosti, pokud dítě nevydrží poslouchat celou dobu; opakování pomáhá porozumění. Udělejte z večerní pohádky pravidelný rituál – dodává pocit bezpečí. Občas vyprávějte také „z hlavy“ – vaše vlastní příběhy mají pro dítě zvláštní hodnotu.

Pohádka ovlivňuje budoucnost dítěte. Její pravidelný poslech není jen milou tradicí, ale nepostradatelným nástrojem emočního, sociálního a kognitivního vývoje. Nadčasové hodnoty lidových pohádek, zkušenosti psychologů i zpětné vazby rodin ukazují jedno: v rukou máme dar, který může dítě provázet po celý život.
Napsala: Mónika Veres
Zdroje:
Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta – Využití pohádek pro emoční rozvoj dítěte předškolního věku
Perpetuum – Pohádky formují: Co dětem předáváme prostřednictvím příběhů
Dr. Kádár Annamária: Mesepszichológia 2.– původní maďarský odborný zdroj