Miminko nespí? Osvědčené tipy od maminek
Co může u miminka způsobovat potíže se spánkem? A co můžeme udělat, abychom mu pomohli? Právě na tyto otázky se podíváme v tomto článku.
Každé dítě funguje úplně jinak. I když jsou problémy se spánkem u miminek velmi časté, vždy je potřeba dívat se na konkrétní situaci individuálně. To, co pomůže jednomu miminku, nemusí automaticky fungovat u druhého. Přesto je dobré mít po ruce několik jemných a praktických možností, které můžete vyzkoušet — a zároveň lépe rozpoznat, co může být příčinou potíží.
Kde začít při hledání řešení?
Nejdříve je důležité ujistit se, že dítě nemá žádný zdravotní problém. Potíže se spánkem mohou způsobovat bolesti bříška, kolika, nadýmání, zácpa, nemoc nebo jakýkoli pocit nepohodlí. Pokud právě něco z toho u miminka pozorujete, může to se spánkovými potížemi velmi úzce souviset.
Pokud ale žádný zdravotní problém nevidíte, zkuste si odpovědět na několik otázek:
Jaká změna se ve spánku miminka objevila?
Spí teď méně, nebo se spánek jen jinak rozložil během dne?
Má za den přibližně tolik spánku, kolik ve svém věku potřebuje?
Jak vypadají noci? Budí se často?
Jak vypadají dny? Není vzhůru příliš dlouho?
Usíná snadno, nebo s obtížemi?
Vadí mu během spánku zvuky? Snadno se probudí?
Má den určitý rytmus?
Je večerní rutina každý den podobná?
Budí se klidně, nebo s pláčem?
Co může u miminka způsobovat potíže se spánkem?

Víme, že miminko může neklidem, pláčem nebo probouzením signalizovat, že má hlad nebo žízeň. U novorozenců se často stává, že mají den a noc „obráceně“. Přes den spí hodně, v noci jsou naopak častěji vzhůru. Tento stav se obvykle během několika týdnů upraví. Pomoci může jemná večerní rutina a také to, že večer v pokoji ztlumíte světlo a vytvoříte klidnější prostředí. Kolem 5.–6. měsíce mohou častější probouzení ovlivnit také motorický vývoj a prořezávání zoubků. Ve věku 7–9 měsíců se zase mohou do spánku promítat změny v trávení spojené se zaváděním příkrmů nebo případné trávicí potíže.
Kolem 8. měsíce může do denního režimu i nočního spánku zasáhnout také separační úzkost.
Co je čtyřměsíční spánková regrese?
Kolem 4. měsíce si můžete všimnout změny ve spánkových návycích miminka. Jde o důležitý milník ve zrání a vývoji spánku. Výraz 4 month sleep regression se často překládá jako spánková regrese, tedy návrat zpět. Název ale může být trochu zavádějící. Nejde o skutečný krok zpátky. Spánek miminka se v tomto období nemění jen dočasně, ale přechází do nové, zralejší podoby.
Co se v tomto období děje?
Začíná se objevovat spánkový cyklus podobnější tomu dospělému. U miminek trvá jeden spánkový cyklus přibližně 50–60 minut a střídají se v něm různé fáze: lehký spánek, hluboký spánek a REM spánek. Během REM fáze se dítě může vrtět, otáčet nebo více hýbat. Mezi jednotlivými cykly dochází ke krátkým probuzením, takzvaným mikroprobuzením.
Jaký význam mají mikroprobuzení?
Mají bezpečnostní funkci. Miminko si během nich „kontroluje“ své okolí i samo sebe. Podobná krátká probuzení máme i my dospělí. Právě tehdy si uvědomíme, že je nám zima a přikryjeme se, nebo vstaneme na toaletu. Pokud miminku něco chybí — není dostatečně najedené, je mu zima, je mu horko nebo ho něco bolí — může se během mikroprobuzení úplně probudit. A takových krátkých probuzení může být za noc i několik, někdy přibližně 5–9.
Spánkové cykly miminek a dospělých se liší

Liší se hlavně svou délkou. Právě proto může být pro rodiče tak náročné sladit se s rytmem dítěte. Zatímco spánkový cyklus miminka trvá asi 50–60 minut, u dospělého je to přibližně 90–120 minut. Častější probouzení miminka tak narušuje spánek rodičů. Jakmile miminku pomůžete, uspokojíte jeho potřebu a znovu ho uspíte, potřebujete se ještě sami znovu vrátit ke spánku. A to se ne vždy podaří snadno.
Pokud se miminko nedokáže vrátit ke spánku kvůli bolesti bříška, refluxu nebo prořezávání zoubků, může být noční uklidňování delší. Mikroprobuzení ale nemusí pokaždé znamenat, že se dítě úplně probudí. Právě proto je důležité, aby mělo před spaním naplněné své základní potřeby. Tím se zvyšuje šance, že bude odpočívat delší dobu v klidu.
Jak můžeme miminku pomoci ke klidnějšímu spánku?
Univerzální recept neexistuje, ale vždy pomáhá snažit se vytvořit co nejklidnější prostředí. Mikroprobuzení jsou přirozená a užitečná, nedá se jim úplně zabránit. Můžeme ale udělat několik věcí, aby se miminko při každém z nich úplně neprobudilo:
-
Pokud je to možné, uspávejte miminko na stejném místě, kde bude nakonec spát, aby se při krátkém probuzení neocitlo jinde, než kde usnulo. Dopřejte mu stálé a známé místo na spaní.

-
Sledujte teplotu v místnosti a také to, v čem miminko spí. Pokud má na sobě oblečení, které pomáhá přirozeně regulovat tělesnou teplotu — například bambusové oblečení LiaaBébé — snižuje se riziko, že se probudí kvůli chladu nebo přehřátí.
-
Na spánkové změny kolem 4. měsíce se snažte reagovat i úpravou krmení a uspávacích návyků.
-
Dětský pokoj by měl být večer klidný a tichý. Po uložení ke spánku už nenechávejte v pokoji rozsvícené světlo.
-
Před spaním opakujte každý den stejnou večerní rutinu.
-
Pokud se dítě ve věku 10–14 měsíců probudí proto, že si chce hrát, můžete mu na chvíli umožnit klidnou hru v šeru. Často se po chvíli samo znovu unaví.
-
Po 8.–10. měsíci už dítě ukládejte ke spánku tehdy, když je opravdu unavené. Od posledního probuzení by měly uplynout alespoň 2–3 hodiny.
Čemu se raději vyhnout
Nedávejte miminko do samostatného pokoje jen proto, aby tam samo plakalo, a nenechávejte ho úplně o samotě vyplakat. Je pravda, že po několika dnech může dítě z donucení přestat plakat. Takový postup ale může narušit jeho pocit bezpečí a vytváření základní důvěry.

Základní důvěra je hluboký pocit bezpečí, který se formuje především během prvních dvou let života. Jejím předpokladem je láskyplná pozornost maminky, uklidňující přítomnost, péče, předvídatelnost, emoční vřelost a citlivá reakce na potřeby dítěte. Když tuto důvěru podporujeme, může si dítě postupně vytvořit hluboký vnitřní pocit, že svět není nebezpečné místo, že mu může důvěřovat a že se má o koho opřít.
U dítěte ponechaného o samotě v pláči se může zvýšit hladina kortizolu, tedy stresového hormonu. Pokud se to opakuje několik dní, hladina kortizolu může zůstávat zvýšená delší dobu. To může vést k větší podrážděnosti, nižší toleranci frustrace a menší pružnosti v reakcích.
Pravidelné nechávání dítěte vyplakat je také často v rozporu s mateřskými instinkty. V určitém bodě může začít oslabovat vztah mezi maminkou a dítětem i vzájemnou důvěru. Pokud se dítě probudí proto, že má skutečnou potřebu, je důležité na ni reagovat.
Před spaním už dítěti nedávejte příliš silné podněty — ani intenzivní hru, televizi nebo hlasité zvuky. Večerní čas by měl být klidnější, tišší, ideálně v přítmí, aby se miminko mohlo postupně naladit na spánek. Malé dítě často potřebuje pomoc s tím, aby dokázalo vypnout okolní podněty a zklidnit se.

Období častého nočního buzení se obvykle kolem 1 roku věku začíná zmírňovat a postupně ustupuje, jak nervový systém dítěte dozrává k tomu, aby zvládlo spát delší úseky v noci.
Napsala: Mónika Veres
Zdroje:
Kojení.cz – Spánkové vzorce a noční probouzení
Pediatrie pro praxi – Vývojové problémy a poruchy v raném věku