Výchozí rodič

Péče o děti byla od dávných časů v mnoha rodinách převážně úkolem žen. To většinou víme a do určité míry to jako společenskou realitu přijímáme. Dnešní svět ale přináší tolik povinností, očekávání a tlaku z různých stran, že je pro jednoho člověka velmi těžké všechno dlouhodobě zvládat. Někdy se maminka ocitne v situaci, kdy bez skutečné opory dělá téměř všechno sama a zároveň má být tou, která všemu rozumí. Právě tímto tématem se v článku zabýváme.

Co znamená pojem „výchozí rodič“?

Na sociálních sítích se rozšířil výraz „vdaná, ale osamělá maminka“. Popisuje situaci, kdy maminka nese většinu péče o děti i dalších rodinných povinností sama, často proto, že se její partner z těchto oblastí více či méně stahuje. Pojem „výchozí rodič“ označuje velmi podobný jev.

Někdy se tatínek po práci úplně stáhne do pozadí. Po příchodu domů si chce odpočinout, a protože měl náročný den, bere jako samozřejmé, že má prostor vypnout. Jindy partner pomáhá, ale není „v obraze“ v mnoha praktických věcech. Maminka si pak nedokáže úplně odpočinout ani tehdy, když může pravidelně odejít z domu. Buď čeká telefonát s otázkou, nebo musí předem sepsat partnerovi seznam všeho důležitého, co je potřeba udělat. Nemá tedy pocit, že může opravdu s klidným srdcem odejít a věřit, že doma bez ní všechno poběží.

Představte si například situaci, kdy si maminka domluví setkání s kamarádkami. Než odejde, musí připravit večeři pro rodinu, ukázat partnerovi, co mohou děti jíst, kde to najde, a říct mu, do kolika hodin by měly jít děti spát. A zatímco se snaží odpočinout si ve společnosti, napadne ji, jestli děti opravdu usnuly včas a co se asi doma děje. To vše se děje proto, že má pocit, že její partner nemá v každodenní péči o děti dostatečnou jistotu a rutinu.

Často to tak opravdu je. Než bychom ale tatínky začali automaticky obviňovat, je fér si přiznat, že s dětmi obvykle netráví tolik času jako maminky, a proto si v mnoha situacích jednoduše nestihli vytvořit stejnou zkušenost.

Nejčastěji se to týká maminek

Protože právě maminky jsou ve většině rodin těmi, které s dětmi tráví nejvíce času, dotýká se tento jev především jich. Jsou s dětmi celý den, věnují jim pozornost, znají jejich potřeby, nálady, rytmus i drobné signály. Často mají také silně vyvinutou mateřskou intuici, díky které dokážou v péči o dítě reagovat velmi rychle a přirozeně. V rodinách, kde je hlavním pečujícím rodičem tatínek, může samozřejmě podobnou situaci zažívat on.

Jak tento jev vzniká?

To, zda se z maminky stane „výchozí rodič“, může záviset na více okolnostech. Pokud je partner všímavý, ochotný pomáhat a přirozeně se zapojuje i do úkolů, které společnost často označuje jako „ženské“, je taková podpora neocenitelná.

Ne každý muž ale vnímá důležitost každodenní péče stejným způsobem. Někdy je za tím nedostatek informací, hluboce zakořeněné představy nebo jednoduše chybějící vědomá pozornost. Stále se totiž objevuje názor, že maminka je doma proto, aby se starala o dítě, zatímco tatínek pracuje. A mnoho žen se bohužel setká i s představou, že „když je maminka doma, vlastně toho moc nedělá“.

Je potřeba zmínit také situaci samoživitelek. Ty často nemohou počítat ani s takovou pomocí, jakou by teoreticky mohla mít žena žijící v páru. Někdy sice zažívají méně vztahového napětí, protože vedle nich není partner, od kterého podporu očekávají, ale nedostávají ji. Přesto pro ně může být velmi náročné nést pocit, že jsou hlavním pilířem celé rodiny.

A proč děti často běží právě za maminkou, když mají nějaký problém? I tehdy, když maminka zrovna není doma a tatínek je nablízku?

Často ze zvyku. Od malička jsou s maminkou nejvíce a naučily se, že právě ona nejčastěji řeší jejich potřeby. Někdy je důvodem i to, že maminka bývá v rodině rozhodnější při řešení problémů. A děti to velmi dobře cítí.

Důležitost péče o sebe

Všímat si vlastních základních potřeb není luxus ani sobectví. Každý člověk potřebuje čas, kdy může odpočívat, zklidnit se a obnovit své síly podle toho, co mu skutečně pomáhá. U maminek je tato potřeba obzvlášť důležitá.

Psychicky i fyzicky nevyčerpává jen nedostatek odpočinku. Velmi náročný je i neustálý stav pohotovosti, ze kterého se bez pomoci druhého člověka téměř nedá vystoupit. Přitom právě chvíle, kdy může člověk alespoň na krátkou dobu pustit z ramen tíhu odpovědnosti, bývají hluboce obnovující.

Když jsme dlouhodobě přetížené a máme pocit, že musíme být k dispozici 24 hodin denně, může neustálý tlak, odpovědnost a nepředvídatelnost výrazně snižovat naši energii, radost i chuť do běžného života. Maminka, která má pocit, že ji partner nechává na všechno samotnou a neposkytuje jí dostatečnou oporu, se může postupně dostat do horšího psychického stavu. Může být podrážděná, smutná, vyčerpaná nebo uzavřená. Ať už reaguje jakkoliv, problém se dříve či později promítne i do partnerského vztahu.

Naše tělo i duše pravidelně potřebují čas, aby se mohly nadechnout, uvolnit stres a znovu nabrat sílu. Nemusí jít o nic velkého. Mamince může pomoci oblíbená kniha, hudba, krátká procházka, chvíle ticha, cvičení podle online videa nebo obyčejná káva bez vyrušování.

Aby byla péče o sebe možná i v náročnějším období, je důležité, aby maminka respektovala své vlastní potřeby. Bez toho má tendenci stavět se stále na poslední místo a dopřát si odpočinek až tehdy, když už je všechno ostatní hotové. A upřímně, s malými dětmi taková chvíle přichází jen velmi zřídka.

Když si maminka odpočine, může se vrátit s novou energií

Pravidelné malé chvíle odpočinku nepomáhají jen mamince, ale celé rodině. Když je maminka odpočinutější a klidnější, její pohoda se přirozeně přenáší i na ostatní. Členové rodiny se kolem ní rádi shromažďují, protože je jim v její společnosti dobře.

Znáte ten pocit, kdy odejdete z domu a děti vám po chvíli začnou chybět?

Právě to je krásný důkaz, že odpočinek funguje. Když se vrátíte domů občerstvená a vnitřně lehčí, často se na děti těšíte ještě víc a dokážete s nimi být znovu plněji, klidněji a s větší energií.

Jak si můžete pomoci pro vlastní zdraví?

Nebojte se o tom mluvit a požádat o pomoc. Kde začít?

Všimněte si toho, co vám nedělá dobře

Žijeme v rychlé době a péče o děti nás často odpojí i od vlastních myšlenek a pocitů. Někdy se proto stane, že se zastavíme až ve chvíli, kdy se objeví tělesné nebo psychické příznaky. Teprve tehdy začneme přemýšlet, co nás k nim mohlo dovést.

Je dobré vědět, že dlouhodobá psychická zátěž se může časem projevit i na těle. Můžeme si vzpomenout například na psychosomatické potíže, tedy tělesné obtíže, u kterých se nenajde jasná organická příčina a jejichž řešení často souvisí s psychickou podporou nebo terapií.

Vraťte se ke své sebeúctě

Sebeúcta znamená vnitřní respekt k sobě samé. Pomáhá nám také nastavovat hranice a říkat ne. V mateřství to může být obzvlášť těžké, protože hranice nenastavujeme cizím lidem, ale vlastní rodině.

Pečující láska maminek je často spojená s tím, že své potřeby odsouvají stranou. Mnoho žen to vnímá jako přirozené, někdy dokonce jako samozřejmou součást mateřství. Přesto je důležité najít přibližnou hranici, která umožní pravidelný odpočinek, aniž by rodina o něco skutečně přišla.

Přemýšlejte a plánujte

Zkuste si v klidu ujasnit, co opravdu potřebujete, jak často a jak by se to dalo reálně zařídit. Plánování je velmi důležité. Když nejednáme okamžitě pod tlakem emocí, ale připravíme si konkrétní návrh, často můžeme očekávat lepší spolupráci.

Zkuste postupně pustit některé povinnosti. Není vhodné hned požadovat velké změny. Mohly by být těžko splnitelné a přinést zbytečné napětí do vztahu. Z dlouhodobého hlediska bývá úspěšnější a moudřejší postupovat krok za krokem. Obvykle je potřeba řešit dvě hlavní oblasti: získat více praktické pomoci a vytvořit prostor pro skutečný odpočinek.

Řekněte si o to, co potřebujete

Mluvte otevřeně, konkrétně a s respektem. Pokud máte vedle sebe podporujícího partnera, všechno půjde mnohem snadněji. Důležitá je klidná a laskavá komunikace ve chvíli, kdy nejste uprostřed hádky nebo vyčerpání.

Obviňování dokáže velmi rychle snížit ochotu ke spolupráci. Naopak laskavá komunikace založená na vlastních pocitech může druhému člověku pomoci pochopit, co skutečně prožíváte.

Užitečné může být také to, když tatínek dostane příležitost strávit s dětmi delší čas sám. Může si tak lépe uvědomit, kolik drobných rozhodnutí, péče a pozornosti každodenní rodičovství obnáší.

Pozitivní zpětná vazba

Nezapomínejte partnerovi za pomoc poděkovat. Možná si říkáte, že podpora by měla být samozřejmá, přesto druhému člověku uznání udělá dobře a posílí jeho motivaci zapojovat se dál. Postupně mu můžete říct i to, jak moc se váš život díky jeho pomoci změnil. Je pravděpodobné, že si sám všimne, že jste klidnější, lehčí a více sama sebou.

Pomoc odborníka

Pokud se vám nedaří situaci zvládnout vlastními silami, můžete se obrátit na odborníka, například psychologa, terapeuta, kouče nebo poradce zaměřeného na maminky a rodinné vztahy.

Napsala: Mónika Veres


Zdroje:

Heroine.cz - Mentální zátěž

Šance Dětem - Mohou syndromem vyhoření trpět i rodiče?