Pomoc, moje dítě se osamostatňuje!

Osamostatňování dítěte patří možná k nejnáročnějším částem výchovy. Neustále nás staví před nové situace a často nerozumíme tomu, proč dítě něco dělá právě tak, jak to dělá. Ono totiž ještě neuvažuje důsledně ani logicky. Prostě něco chce. A chce to opravdu hodně.

Když se novorozené miminko narodí, zpočátku prožívá jakýsi idylický stav jednoty, přibližně do 6 týdnů věku. Poté si začíná uvědomovat, že je samostatnou bytostí ve světě, ale maminku stále vnímá jako součást sebe sama. Ze začátku může mít zvláštní představy – například že jeho vlastní ručičky nejsou jeho součástí, ale něčím odděleným. Když postupně zjistí, že maminka není vždy přítomná, může se tím znejistit a začne její blízkost neustále vyhledávat. Těsná blízkost se kolem půl roku začíná přirozeně proměňovat. Miminko se natolik zajímá o okolní svět, že postupně musí rozpoznat: ono a maminka nejsou jedna osoba.

Začíná jíst stále samostatněji

Ve 3–4 měsících už miminko dokáže dát najevo, že je syté. Pokud je krmeno z lahvičky, může ji už zvládnout chvíli samo držet. Je ale důležité nenechávat ho samotné, protože to pro něj může být nebezpečné – a zároveň by tak přišlo o blízkost, kterou stále velmi potřebuje.

V 5–6 měsících se začíná zajímat o jídlo dospělých a postupně dozrává k zavádění příkrmů.

Jak dlouho si dokáže hrát samo?

Už 6–8týdenní miminko se dokáže delší dobu rozhlížet kolem sebe. Pokud k němu položíte lehce se pohybující, šustící nebo chrastící hračku tak, aby ji náhodou zasáhlo ručičkou, postupně zjistí, že když mává rukama, může hračku samo rozhýbat. Ve 2–3 měsících se tím už může na chvíli hezky zabavit.

Ve 3 měsících se může samo zabývat činností i 15 minut. Od 5. měsíce je velmi zvědavé na své okolí, a přesto může být často mrzuté a vyžadovat maminku. Proč? Hračky, na které bylo zvyklé, ho už tolik nezajímají, ale novinky si ještě neumí dobře samo vzít. V této fázi chvíli vyčkává a maminka s trpělivostí čeká, až další vývojový skok dítěti umožní lépe se pohybovat a objevovat.

Když je dítěti 1–1,5 roku, hodně ho zaměstnává volný pohyb a samostatnost. Přesouvá věci, vyklízí zásuvky, uklízí po svém. Pokud má dostatek prostoru a přístup k různým hračkám, dokáže se samo cítit dobře. A pak zase na chvíli hledá maminku… i to je úplně přirozené. Ve 2 letech si ještě i v kolektivu často hraje spíše samo, ale u stavebnice, panenky nebo jiné oblíbené hračky už vydrží delší dobu. Ve 3 letech už bývá patrné, že bude postupně potřebovat i vrstevníky ke společné hře. V tomto věku už dokáže být vytrvalé, tvoří, staví, vymýšlí a zapojuje fantazii.

Novorozenec se ještě neumí sám uvolnit ke spánku

K uvolnění a zklidnění potřebuje vaši pomoc – tu mu dáváte každodenní rutinou, laskavou a tichou přítomností i houpáním. Není to pro něj jednoduché, protože ještě nedokáže prospat celou noc, často se budí a jeho spánek je mnohem lehčí než spánek dospělých. V prvních 1–2 měsících si teprve zvyká na střídání dne a noci. Předtím může často spát přes den a být vzhůru v noci. Když se postupně vytvoří spánkový rytmus miminka, vědomá a pravidelná uspávací rutina mu pomáhá naučit se, jak se uvolnit. Díky tomu si může postupně vytvořit vlastní způsob usínání a udělat další krok směrem k samostatnosti. Pokud si chcete o uspávání miminka přečíst více, podívejte se na náš předchozí článek.

Ve věku 5–10 měsíců už může samostatné usínání fungovat – hlavně tehdy, pokud dítě dostalo příležitost se ho postupně naučit. Přesto se může stát, že proti němu začne protestovat. I tento odpor je součástí osamostatňování. Pomozte mu tím, že vytvoříte klidné prostředí, kde bude co nejméně rušivých podnětů z okolí.

Ve věku 10–18 měsíců mnoho dětí spí přes den už jen jednou. Někdy proti tomuto spánku protestují, protože by raději objevovaly, byly aktivní a v pohybu. Pokud je dítě velmi unavené, ale nedokáže usnout, nesnažte se za každou cenu dosáhnout spánku. Zaměřte se spíše na uvolnění – například čtením pohádky, zpíváním nebo klidným mazlením. Toto zklidnění ho pak může jemně převést do spánku.

Učení na nočník bývá aktuální kolem 2,5 roku

Má být samostatné, a zároveň poslouchat?

Tento rozpor může být rodičům velmi povědomý – a je úplně přirozený. Napětí vzniká z toho, že na jedné straně chceme dítě podporovat v samostatnosti, například při jídle, pití z hrnečku nebo učení na nočník. Na druhé straně od něj zároveň očekáváme, že splní naše prosby: uklidí si hračky nebo se ve vyšším věku samo oblékne.

Tato očekávání mohou někdy způsobit zmatek. Vývoj dětské vůle totiž probíhá ve všech oblastech života zároveň. Jednotlivé návyky a pravidla se před dítětem objevují jako něco, co se má naučit. To pro něj není snadné, protože zpočátku často nerozumí tomu, proč mají rodiče určitá očekávání nebo zákazy. V této fázi je důležité být důslední, aby dítě mohlo postupně pochopit rodinná pravidla i vaše prosby.

Ne!

V životě rodiny začíná nové období – období „ne“. Dítě jako by na všechno odpovídalo ne a vy si po chvíli všimnete, že v tom není mnoho logiky. Je to proto, že si právě naplno zkouší prosazování vlastní vůle – s rodiči, prarodiči i dalšími členy rodiny. Nejde ani tolik o to, co přesně nechce. Důležité je, že nechce. Jeho odpor pro nás může být nesrozumitelný, přichází nečekaně a často velmi dramaticky.

Napsala: Mónika Veres


Zdroje:

Šance Dětem – Batolecí období / mezi prvními a třetími narozeninami

Montessori ČR – Samostatnost a nezávislost