Jak zvládnout separační úzkost?

Často bývá výraznější než dříve. Dítě už samostatně chodí, objevuje svět, ale zároveň si stále více uvědomuje, že maminka je samostatná osoba, která není vždy vedle něj. Proto může znovu silněji vyžadovat blízkost, objetí a uklidňující přítomnost. Mohou se objevit i přechodné potíže se spánkem.

V tomto období je důležité zachovat trpělivost a dát dítěti možnost „dobít si jistotu“, když se k vám chce přitulit. Hřiště nebo jiné bezpečné prostředí je ideální k tomu, aby si postupně zkoušelo samostatnost, zatímco se k vám může kdykoliv vrátit pro malé ujištění.

Pokud musíte někam odejít, vždy mu řekněte, kam jdete, kdy se vrátíte, a dodržte svůj slib. Nikdy se nevytrácejte nepozorovaně, protože to v dítěti může vyvolat nejistotu. Pokud přijdete na nové místo, nechte mu čas, aby se s prostředím a lidmi seznámilo vlastním tempem. Pomůže mu to cítit se bezpečněji a snáze se přizpůsobit novým situacím.

Je to zkouška i pro rodiče

Separační úzkost může být náročným obdobím nejen pro dítě, ale i pro rodiče. Je zcela přirozené, pokud si maminka občas přeje trochu odpočinku nebo času jen pro sebe. Když se na ni miminko více upíná, vyžaduje více pozornosti a hůře snáší její nepřítomnost, může to být emocionálně i fyzicky vyčerpávající.

Velmi pomoci může, když přijmete podporu rodiny nebo blízkých osob. Je vhodné zohlednit, jak dlouho dokáže dítě klidně strávit čas bez maminky a kdo jsou lidé, kterým už důvěřuje. Důležité je, aby odloučení vždy odpovídalo věku a zralosti dítěte. Příliš dlouhá nepřítomnost nebo přítomnost člověka, kterého dítě dobře nezná, může zbytečně vyvolat stres a nejistotu. Postupnost a zachování pocitu bezpečí mohou toto období výrazně usnadnit.

Čemu se v období separační úzkosti vyhnout

• Nenechávejte dítě dlouho samotné plakat. V tomto období je pro něj obzvlášť důležitá vaše uklidňující přítomnost a pocit bezpečí

• Pokud je to možné, vyhněte se v tomto citlivém období delším odloučením. Vaše blízkost mu nyní velmi pomáhá vnímat svět jako stabilní a předvídatelný

• Pokud je odloučení přesto nevyhnutelné, snažte se dítě na něj zvykat postupně

• Řekněte členům rodiny, že dítě právě prožívá separační úzkost, a proto může citlivěji reagovat na nové nebo zřídka vídané lidi

• Nenuťte dítě do tělesného kontaktu s osobou, kterou dobře nezná nebo které se viditelně obává. Nechte ho, aby se ostatním otevíralo vlastním tempem

• Přijměte jeho signály a dejte mu možnost se v případě potřeby vrátit k vám pro uklidnění

Kdy separační úzkost už nemusí být zdravá

Je vhodné poradit se s odborníkem, pokud následující příznaky přetrvávají delší dobu, jsou silné nebo výrazně ztěžují každodenní život dítěte:

• Dítě se ani ve věku 2 až 3 let nedokáže od rodičů odloučit ani na krátkou chvíli a odloučení prožívá se silnou úzkostí.

• Tělesné příznaky, například bolest bříška, nevolnost nebo bolest hlavy, se objevují i tehdy, když zůstává s osobou, kterou dobře zná a má rádo.

• Ani doma se neodváží zůstat samo, například se bojí vejít do svého pokoje.

• Výrazně se děsí samostatného spaní a tento strach trvá delší dobu.

• Stahuje se od vrstevníků, nenavazuje kontakt nebo se přeruší jeho dřívější kamarádství.

• Pravidelně odmítá odchod do školky nebo školy a stává se z toho dlouhodobý problém.

Separační úzkostná porucha: když už nejde o běžnou vývojovou fázi

Dětská úzkost se může projevovat různými způsoby. Patří sem sociální úzkosti, fobie spojené s určitými situacemi nebo předměty i separační úzkostná porucha. Ta se může objevit v předškolním i mladším školním věku, kdy dítě odloučení od rodiče snáší mimořádně těžce, silně se upíná a loučení často provází pláč nebo intenzivní odpor.

Je důležité rozlišovat mezi separační úzkostí jako přirozenou součástí vývoje a separační úzkostnou poruchou. Zatímco úzkost ve věku 6 až 8 měsíců nebo kolem 1,5 roku lze považovat za věkově přiměřenou, u poruchy přetrvávají obavy i ve věku, kdy už by obvykle neměly být typické. V takovém případě mohou být reakce dítěte silnější a odloučení může být velkou emocionální zátěží i pro celou rodinu.

Pokud pozorujete, že úzkost vašeho dítěte přetrvává nebo výrazně komplikuje jeho každodenní život, je vhodné vyhledat pomoc odborníka.

Může se stát, že se dítě během separační úzkosti více upne na jednoho rodiče?

Ano, často se stává, že dítě se dočasně cítí nejbezpečněji především v přítomnosti jednoho z rodičů. Obvykle jde o věkově přiměřený jev, který se časem postupně zmírní.

Může separační úzkost ovlivnit stěhování nebo větší rodinná změna?

Ano. Nový domov, příchod sourozence nebo nástup do jeslí či školky mohou dočasně zesílit pocit nejistoty dítěte. V takovém období je přirozené, že více vyhledává blízkost rodičů.

Může v náročnějších obdobích pomoci oblíbený usínáček nebo plyšák?

U mnoha dětí ano. Známá dečka pro miminko, plyšová hračka nebo jiný milý předmět může přinášet pocit bezpečí, zvláště při usínání nebo při kratších odloučeních.

Proč bývá separační úzkost večer silnější?

Během dne odvádějí hry a podněty pozornost dítěte, večer se však prostředí zklidní. V tu chvíli se může více dostat do popředí strach, že rodič není přímo vedle něj. Proto může být častější potřeba tulení, pláč nebo obtížnější usínání.

Může situaci zhoršit, když chceme dítě vést k samostatnosti příliš rychle?

Ano. Samostatnost se nejlépe rozvíjí tehdy, když se dítě cítí bezpečně. Postupné osamostatňování přizpůsobené věku je pro něj obvykle mnohem přijatelnější než náhlé změny.

Myšlenky LiaaBébé

Ačkoli je separační úzkost přirozeným vývojovým procesem, pro dítě jsou v tomto období obzvlášť důležité známé předměty a rutiny. Oblíbená dečka pro miminko, usínáček nebo pohodlné pyžamo mohou přispět k tomu, aby se cítilo bezpečněji. Právě proto LiaaBébé vytváří hebké, extra pružné dětské oblečení z bambusové viskózy a spací pytle pro miminka, které děti během odpočinku jemně obklopí a zároveň mohou pomoci, aby bylo oblékání klidnější a méně stresující.