Jaké jsou hlavní milníky sociálního vývoje miminka?
Když novorozené miminko přijde na svět, okamžitě hledá bezpečí. Tím nejjistějším místem je pro něj blízkost maminčina těla, její hlas a dotek. Nic pro něj není uklidňující víc než tlukot jejího srdce, její dech a dostupná blízkost mateřského mléka. Právě toto teplo ho obklopuje ve chvílích, kdy ho potřebuje – když je neklidné nebo pláče. Pocit bezpečí mu dává především péče a spolehlivé reakce rodičů – pochování, pohlazení, přebalení, kojení – tedy vše, co mu pomáhá zorientovat se v novém světě plném podnětů.
Dříve se věřilo, že novorozenci necítí. Ani bolest, ani radost. Že fungují pouze na základě reflexů. Dnes už víme, že i ti nejmenší vnímají například fyzickou bolest a reagují na ni, i když někdy o něco pomaleji. Podobně dávají najevo nepohodlí, pokud jim například oblékání není příjemné.
Aby dítě cítilo podporu rodičů, ale zároveň nebylo úplně odstřiženo od okolního světa, je dobré hledat citlivou rovnováhu. Nechte ho pozorovat, zajímat se a objevovat – a když vás bude potřebovat, buďte mu nablízku.
Od 6 týdnů začíná miminko plakat různým způsobem – proč?
Díky krásné komunikaci mezi miminkem a maminkou dítě brzy zjistí, že když své různé potřeby vyjádří jiným tónem, intenzitou nebo rytmem pláče, pečující osoba je začne rozpoznávat. Tento výrazový pláč bude důležitý až do chvíle, než miminko začne broukat a žvatlat.
Rozlišujeme pláč, kterým miminko signalizuje bolest, hlad, nepohodlí nebo nudu. Kromě toho mu může být zima, může toužit po tělesné blízkosti nebo být frustrované.
Na konci 2. měsíce se objevuje sociální úsměv, který vzniká vědomě – jako reakce na dospělého, jako napodobování i jako projev touhy po radostné blízkosti.
Chcete-li podpořit vzájemné pouto, dopřejte si společné chvíle a malé rituály. Koupání může být něžné, úsměvné, plné hlazení, povídání nebo zpívání. Utěšování by mělo být klidné, chápavé a laskavé.
Ve 3 měsících miminko komunikuje úsměvem a zvuky
Miminko si začíná uvědomovat, že i ono dokáže komunikovat – a že jeho komunikace má smysl. Když je maminka nebo jiná blízká osoba nablízku, reaguje na něj. Úsměvem se proto snaží dosáhnout toho, aby s ním dospělý zůstal co nejdéle.
Aby se dítě postupně naučilo cítit dobře i samo se sebou a dokázalo se na chvíli zabavit, je důležité mu k tomu vytvořit bezpečný prostor. Každé miminko má jinou potřebu kontaktu, objetí a společné pozornosti – a je dobré to vždy citlivě vnímat.
Najít rovnováhu mezi péčí a dáváním prostoru není vždy jednoduché. Někdy miminko nepotřebuje v každé situaci přímý tělesný kontakt. Stačí mu, když na něj maminka mluví, popisuje mu, co právě dělá, něco se ho „ptá“ – a ono ji může poslouchat.
Stále více se obrací k dospělým
Ve věku 4–6 měsíců je miminko už připravené na komunikaci tváří v tvář. Jeho chování se postupně stává vědomějším, více souvisí s náladou, regulací a projevem vůle. Často můžete pozorovat, že kontakt s dospělým ho zajímá dokonce víc než samostatná hra s vlastními hračkami. Kolem 6. měsíce si můžete všimnout, že miminko chce, aby se jeho pozornost a pozornost dospělého zaměřily na stejnou věc – například na hračku. Jinými slovy, začíná toužit po sdíleném zážitku.
Hrajte si s miminkem. Miluje lechtání, houpání, říkanky, zpívání, chování a veselé, bezpečné dovádění. Zajímá vás, jaký může být rozdíl mezi rolí maminky a tatínka v životě dítěte? O roli tatínků, jejich přítomnosti při regulaci emocí a dalších zajímavostech jsme psali už v předchozím článku – přečtěte si ho.
Mezi 6. a 9. měsícem je typická společná hra s předměty
Jde o společně strávené hodiny a minuty, kdy si rodič a miminko hrají spolu – v tomto období ještě hlavně s hračkami nebo různými předměty. Tyto společné chvíle jsou velmi důležité. Dítě už dokáže dát najevo, když se chce něčím zabývat samo. Často ho zaujme nějaký předmět a v tu chvíli nikoho dalšího nepotřebuje. Pokud ho ale něco vyděsí nebo rozruší, okamžitě se vrací hledat bezpečí.
V jeho prožívání se objevuje určitá dvojí potřeba: chce objevovat samo, ale zároveň se začíná učit i bát. Často například cizích lidí. Jakmile se začne pohybovat, vzdaluje se a zase se vrací. Vzdálení může vyvolat nejistotu, návrat naopak přináší pocit bezpečí. Dítě si uvědomuje, že v některých situacích může cítit strach – a právě ten ho vede k větší opatrnosti a pozornosti.
Hra s tatínkem je i v tomto období velmi důležitá. Tatínkové se s dítětem často zapojují jiným způsobem než maminky, a tím v něm vyvolávají jiné emoční reakce. Pokud si všimnete, že dítě vůbec nevyhledává sociální kontakt, je vhodné poradit se s pediatrem.
Je těžké loučení s tatínkem?
V období mezi 9. a 12. měsícem můžete zažít opravdu dojemné a někdy i srdcervoucí chvíle. Dítě se může rozplakat, když tatínek odchází do práce nebo se od něj v jakékoli situaci vzdálí. Aby pochopilo, že tatínek nezmizí navždy, je dobré tuto situaci postupně a klidně trénovat, aby pro něj byla známá a předvídatelná. Důležité je také přivítání při návratu domů – znovu a znovu dítěti potvrzuje, že tatínek se vrací.
Podobně může z domova odcházet i maminka, což může být pro dítě také náročné. Pokud si tuto situaci postupně nacvičí i s ní, časem pro něj bude loučení snazší. Je důležité svěřovat dítě pouze dospělému, kterého přijímá a dobře zná. O separační úzkosti jsme už psali dříve – přečtěte si také náš předchozí článek.
Má už roční dítě smysl pro humor?
Ano, pomalu se u něj rozvíjí schopnost smát se i věcem, které samo přímo nezažívá, ale pouze pozoruje. Začíná silněji lpět na oblíbeném plyšákovi, sourozenci, rodičích nebo prarodičích. Vytvářejte mu proto příležitosti k setkávání s rodinou a blízkými přáteli. V 1,5 roce může být dítě stále zdrženlivé vůči příbuzným, které vídá zřídka, i vůči cizím lidem.
Buďte důslední. I když se z dítěte v posledních měsících stal velký objevitel, je důležité nastavit mu jasné hranice, které chrání jeho bezpečí a pomáhají vyhnout se nebezpečným situacím nebo zakázaným věcem. Důslednost znamená srozumitelnost: pokud něco dovolíte, mělo by to platit i příště. Pokud je něco zakázané, nemělo by se pravidlo později měnit podle nálady.
Podporujte jeho samostatnost a dávejte mu možnosti objevovat. Můžete mu například připravit zajímavou krabici, do které schováte různé bezpečné předměty nebo kuchyňské pomůcky.
V 1,5 roce se separační strach postupně zmírňuje
Loučení se postupně stává snazším, posiluje se samostatnost i vnímání vlastního těla. Dítě začíná „pojmenovávat“ vlastní činnosti, například: „Lili ham.“ Miluje napodobování, rádo se zapojuje do domácích prací a objevuje se také hra na role. Začíná rozumět rodinným pravidlům a normám a často je samo komentuje. Právě proto je i v této oblasti důležitá důslednost, citlivé vnímání jeho potřeb a laskavá odpověď na ně.
Období skutečné společné hry s ostatními dětmi ještě plně nenastalo, ale některé děti už v této době začínají chodit do jeslí. Postupně dozrávají k tomu, aby se dokázaly na určitou dobu odloučit od rodičů a vytvořit si důvěru k pečující osobě.
Kolem 2 až 2,5 roku se dítě stále více zajímá o druhé
V tomto věku můžeme výrazněji zmínit zájem o vrstevníky. Dítě se s nimi mohlo setkávat už v rodině nebo mezi přáteli, případně mu nové kontakty brzy přinese školka.
Může se objevit také období vzdoru – přirozená fáze odporu, kdy je důležité, abychom ji jako rodiče dokázali citlivě a pevně zvládnout. Chcete si o tomto období přečíst více? Podívejte se na náš předchozí článek.
Napsala: Mónika Veres
Zdroje:
Šance Dětem – Kojenecké období do 1 roku věku
Šance Dětem – Batolecí období mezi prvními a třetími narozeninami
