Egy kisfiú dühösen és kétségbeesetten ordít, miközben a füleire teszi a kezét, a dackorszak jellegzetes érzelmi reakcióját kifejezve.

Jak si usnadnit období vzdoru?

Kolem 14.–15. měsíce věku dítěte často začíná období, které bývá náročné jak pro samotné dítě, tak pro jeho rodiče. Přesto jde o velmi důležitou součást vývoje. Je dobré toto období znát, porozumět mu a naučit se zvládat situace, které někdy přicházejí úplně nečekaně. Časem pak dokážete lépe rozpoznat okamžiky, kdy vaše malé dítě začne náhle odporovat.

Jako rodiče chceme vztah se svým dítětem chránit a rozvíjet. Když však dítě vstoupí do období vzdoru, jeho chování může pořádně prověřit naši trpělivost. Nepřináší jen napětí, ale také spoustu otázek, obav a někdy i výčitek – hlavně ve chvílích, kdy máme pocit, že jsme mohli zareagovat jinak. Hlavou se může honit mnoho nezodpovězených otázek. Můžete mít pocit, že chování dítěte narušuje váš vztah, protože musíte být neustále ve střehu, nastavovat hranice a opakovaně usměrňovat – často bez viditelného výsledku.

Jsme už v období vzdoru? Je normální, že moje dítě pořád odporuje? Poznám, kdy už nejde o přirozený vývoj a je potřeba zpozornět? Jak mohu pomoci svému dítěti? A jak mohu pomoci sama sobě?

Tato nejistota je přirozená. Když ale lépe pochopíme význam období vzdoru a jeho smysl, dokážeme k němu přistupovat pružněji a s větším klidem. Je důležité vědět, že každé dítě prožívá období vzdoru jinak – s jinou intenzitou, v jiných vlnách a v jiném tempu. Stejně tak rodiče mají různou míru tolerance k dětskému odporu a každý si postupně vytváří vlastní způsob, jak tyto situace zvládat.

Co se s dítětem děje?

Když dítě vstoupí do období vzdoru, ve skutečnosti se připravuje na velký vývojový skok. Přechází z miminkovského období do období batolete. To s sebou přináší výrazné změny v sociálním, komunikačním i emočním vývoji. Právě proto je důležité, abyste mu v tomto období byli oporou.

Maminka drží v náručí plačícího a vzdorujícího chlapečka na ulici

Často to začne záchvatem vzteku, jaký jste dosud možná nezažili. Vaše usměvavé dítě může být najednou rozzlobené, bouchá kolem sebe nebo pláče. Téměř každá jeho věta začíná slovem „ne“. Na ulici nebo v obchodě se může hodit na zem a zdá se, že neposlouchá vůbec nic.

Když dítě začne chodit, postupně zjišťuje, že dokáže ovlivňovat své okolí. Začíná objevovat vlastní potřeby a čím dál vědoměji je dávat najevo. Zároveň ale ještě neumí dobře rozlišit, co skutečně potřebuje, co si jen přeje a co je reálně možné. Proto se může rozrušit i kvůli věcem, které dříve probíhaly bez problémů. Chce dělat i to, na co ještě nestačí – a právě to v něm může vyvolat velkou frustraci.

Dítě se v tomto období velmi rychle vyvíjí fyzicky i rozumově, což pro něj může být samo o sobě náročné. Ještě se neumí dobře vyjadřovat slovy, a proto může v komunikaci zažívat frustraci. Zároveň už není navázané pouze na maminku, ale začíná si více všímat i dalších lidí kolem sebe.

Otázky přicházejí pořád dokola

Co mám zakázat? Co mohu dovolit? Kde je hranice?

Jak mohu být důsledným rodičem?

Co chce moje dítě vlastně zažít a pochopit?

Chlapeček pláče a drží se za nohu své maminky

Každý rodič si na tyto otázky postupně hledá vlastní odpovědi. Přesto existují dvě jednoduché zásady, které vám mohou pomoci.

Učte dítě rozlišovat, co je zakázané a co je nebezpečné. Není to vždy snadné, protože dítě je právě ve fázi objevování a dříve od vás možná slovo „nesmíš“ neslyšelo tak často. Pokud si sami ujasníte, co je opravdu nebezpečné – například chemikálie nebo zásuvky –, co je pro vás spíše nepříjemné – třeba vysypání obsahu krabice – a co je možné prozkoumat pod dohledem, budete situace zvládat s větším klidem.
Nerozumí tomu? Řekli jste to už stokrát? Možná tomu opravdu ještě nerozumí tak, jak bychom si představovali. Nebezpečným věcem dejte větší důraz než těm, u kterých je potřeba jen opatrnost. Dítě se je tak postupně učí odlišovat.

Normativní krize se objevují v životě každého člověka

Všichni procházíme určitými životními etapami. Tyto etapy s sebou přinášejí změny a přechodová období. Když si představíme například přechod z dětství do mladé dospělosti, je jasné, že podobné vývojové změny jsou přirozenou součástí života. Normativní krize jsou přirozené životní milníky.

Tři děti sedí vedle sebe v bambusovém oblečení pro miminka LiaaBébé v různých jemných barvách a s klidným výrazem.

Jak můžeme období vzdoru usnadnit?

Když budete věnovat pozornost několika věcem, můžete snížit frustraci dítěte.

Udělejte prostředí bezpečné. To, na co dítě sahat nesmí, raději odstraňte z dohledu. Dopřejte mu možnost objevovat prostor. Když je to potřeba, pomozte mu – zvedněte ho, aby si mohlo prohlédnout nebo opatrně osahat to, co ho tolik zajímá.

Malý chlapeček dostal koště a s radostí pomáhá s domácími pracemi

Dítě může dostat jednoduché úkoly, které zvládne. Může utírat, uklízet, přesouvat věci nebo zametat. Když chce být neustále s vámi a „pomáhat“, vhodně zvolená činnost ho zabaví a vám umožní udělat domácí práce klidněji.
Vyhýbejte se příliš velkému množství podnětů, únavným programům a televizi puštěné jen jako kulisa. To vše může dětský nervový systém zbytečně zatěžovat.
I v tomto období je důležitý denní režim. Předvídatelnost dítěti pomáhá cítit se bezpečně.
Dítě se v tomto věku často ještě neumí dobře vyjádřit slovy, přesto už toho dokáže mnohem víc než dříve. Nabídněte mu možnosti sebevyjádření pohybem, jednoduchým cvičením, tvořením, hrou s pískem, modelínou, malováním, houpáním, zpíváním nebo maňáskovou hrou.
Prostředí by mělo být pestré a zároveň bezpečné, aby ho dítě mohlo svobodně objevovat.
Hrajte si spolu a dopřejte si společně strávený čas.

Neomezená volnost může v dítěti vyvolávat úzkost

Je dobré si to uvědomit, protože vysvětlení, která dítěti dáváme, pro něj často ještě nejsou srozumitelná. Někdy je může vnímat spíše jako nejistotu nebo nedostatek jasného vedení. V takových chvílích se může objevit i agrese, protože za celou situací stojí úzkost a nejistota: „Co se stane, když se mi to nepovede?“ To může dítě ještě více podráždit. Pokud je něco zakázané, bývá lepší vyjádřit to jednoduše a pevně: „Ne. Tohle nejde.“

Intence znamená vnitřní záměr. Nejde o dlouhé vysvětlování, ale o naši vnitřní jistotu. Když něco není dovoleno, dítěti to řekneme jasně a klidně. V tomto věku může být takový přístup účinnější než dlouhé vysvětlování.

Co může vyvolat vzdorovitou reakci?

Únava
Hlad nebo žízeň
Nuda
Nečekané situace
Začínající nemoc nebo skrytá bolest
Příliš mnoho omezení, příliš mnoho zákazů – nebo naopak příliš málo hranic
Příliš vysoké nároky na dítě

Usměvavá holčička sedí na koberci v růžovém bambusovém volánkovém body LiaaBébé.

Na koho se můžete obrátit o pomoc?

Pokud v období vzdoru pozorujete chování, které už podle vás přesahuje přirozené projevy, nebo máte podezření, že se něco nevyvíjí obvyklým směrem, je vhodné požádat o pomoc odborníka.

Je lepší nespoléhat se pouze na „osvědčené tipy“ z internetu nebo krátká videa, protože nemusí být vždy dostatečně spolehlivá. Pomoci může dětský psycholog, rodinný terapeut nebo příslušná služba sociální podpory pro rodiny s dětmi.

Období vzdoru se zvládá snáze, když se na něj zkusíte podívat z jiného úhlu. Nemusí to být jen nutné zlo, ale přirozená vývojová fáze, která má svůj význam. Stejně jako u jiných vývojových skoků s úžasem sledujeme, jak se dítě mění, i tady se můžeme pokusit o pochopení. Ani pro dítě totiž toto období není vždy jednoduché.

Napsala: Mónika Veres

Zdroje:

Šance Dětem – Batolecí období, období vzdoru

Šance Dětem – Záchvaty vzteku u dětí jsou přirozená fáze vývoje