Jak se vyvíjí miminko mezi 9. a 12. měsícem?

Je nádherné sledovat, jak rychle se miminko vyvíjí. Z malého novorozence, který byl po narození téměř zcela odkázaný na péči dospělých, vyroste kolem prvních narozenin aktivní, zvídavé a neúnavné dítě, které chce objevovat svět.

Po 9. měsíci přichází období, kdy jsou základní funkce sluchu a zraku už rozvinuté. Miminko při zpracovávání nových zážitků zároveň poznává, komunikuje a jeho pohybový vývoj se stále více zpřesňuje.

Začíná se zajímat o knížky

Miminko už dokáže rozpoznávat tvary na papíře a spojovat je s tím, co vidí kolem sebe v prostoru. Prostorové vnímání se výrazně zjemňuje. Dítě vnímá, jak jsou předměty vůči sobě umístěné, začíná lépe chápat hloubku a výšku a svůj pohyb tomu postupně přizpůsobuje. Cítí, jak daleko se musí pro něco natáhnout.

Miminko si prohlíží knížku s maminkou a tatínkem

Aby mohlo prostor dobře vnímat, je důležité trávit s ním čas také venku. Při procházce už může v kočárku sedět po směru jízdy, aby mělo dobrý výhled a mohlo pozorovat okolí. Vezměte ho do náruče, procházejte se s ním, ukazujte mu předměty, auta, stromy i lidi kolem vás. Venku je světlo jiné než doma. Zatímco v bytě lampy osvětlují předměty poměrně rovnoměrně, venku se objevují stíny a světelné rozdíly, které tvary ukazují jinak. Střídání světla a tmy zároveň udržuje v pohybu i zornice.

Sluch miminka se dále zjemňuje

Miminko poznává zvuky v prostoru a otáčí se směrem, odkud je slyší. Postupně začíná vnímat i zvuky přicházející zezadu. Stále má velmi rádo hlasité projevy a objevování různých zvuků. Společné zpívání a říkanky by v životě dítěte neměly chybět. Melodie, rytmus, slova, rýmy i tleskání nerozvíjejí jen sluch, ale také řečové dovednosti, rytmické cítění, hudební sluch, socializaci a komunikaci. Ta je přítomná pořád, ve formě spolupráce i jednoduchého dialogu.

Zvládá stále více pohybů

Kolem 9. měsíce se miminko už houpá na všech čtyřech, potom začíná lézt, stále rychleji a jistěji. Plazení přitom může ještě nějakou dobu zůstat součástí jeho pohybu. Má ho rádo, protože se díky němu dokáže rychle dostat tam, kam chce. Prozkoumává celý byt, průběžně si sedá, stabilně drží tělo a odtud se začíná přitahovat do stoje. Potom si zase sedá. Klečí, pokud tak lépe dosáhne na to, co ho zajímá.

V 10 měsících se už často pohybuje lezením velmi obratně a s radostí se staví s oporou. V 11 měsících začíná ve stoji dělat první kroky, ze kterých se postupně vyvíjí chůze do strany. Zpočátku přenese váhu na jednu nohu, druhou zvedá a tak vznikají první pokusy o krok. Kolem 12. měsíce se už může jednou rukou držet a druhou se ohýbat pro hračku. Některé děti se dokážou postavit bez opory a potom zase měkce dopadnou na zadeček.

Každé miminko se vyvíjí vlastním tempem, a to platí i pro pohyb. Jednotlivé fáze není dobré uspěchávat. Příliš časné sezení nebo chůze nemusí být vždy ideální.

Tempo pohybového vývoje závisí na tělesné stavbě dítěte, genetice i jeho zájmu. Některé děti postupují jistě a plynule, jiné přicházejí s novými dovednostmi po menších skocích. Některá miminka jsou opatrná, jiná téměř nebojácná. Kolem 9. měsíce se obvykle poprvé postaví sama s oporou, ale i zde mohou být velké rozdíly.

Chlapeček spí přikrytý bambusovou dečkou Aqua - Story Night LiaaBébé 1.5 TOG po dni plném nových objevů a vývojových pokroků.

Je však důležité všímat si případného zpoždění. Pokud máte pocit, že se dítě v pohybu opožďuje, je lepší obrátit se na odborníka na pohybový vývoj, který miminko vyšetří a v případě potřeby doporučí individuální cvičení. Včasná podpora může pomoci předejít pozdějším obtížím. Rozhodně nezačínejte s dítětem cvičit podle videí bez odborného posouzení, vyšetření a doporučení patří do rukou specialisty.

Kdy se poradit s lékařem?

Pokud miminko

v 9 měsících se neplazí a neumí se posadit,
v 10 měsících se nedostává na všechny čtyři, a proto se nerozvíjí lezení,
v 11 měsících neumí stabilně samostatně sedět a nestaví se,
ve 12 měsících nechodí s oporou.

Když sledujeme jemnou motoriku miminka v tomto období, vidíme, že sahá po předmětech oběma rukama podobně šikovně a záměrně. K tomu bylo potřeba, aby se zrak a pohyb postupně sladily. Dítě dokáže vzít předmět do každé ruky a bouchat jimi o sebe. Umí uchopit drobné smítko ze země. Tleská a mává.

Miminko má vrozené tělesné i emoční potřeby

Chlapeček sedí mamince na klíně a povídají si spolu

Vazba k rodičům je vrozenou potřebou dítěte. Podporuje ho v tom, aby si během prvního roku života vytvořilo fyzicky i emočně blízký a stabilní vztah. Vytváření vazby je proces, který se rozvíjí během každodenní péče, komunikace mezi miminkem a rodičem i fyzického kontaktu.

Zpočátku se miminko snaží navázat kontakt úsměvem, později hlasem a chováním. Známky vazby se výrazněji objevují od 9. měsíce. Miminko hledá uklidnění u osoby, která pro něj představuje bezpečí. Přidržuje se jí, natahuje k ní ruce. Rodič mu pak pomáhá uvolnit napětí a znovu se zklidnit. Vztahový vzorec vytvořený v raném dětství člověka provází i později v životě. Ovlivňuje empatii i schopnost regulovat emoce.

Důležité je, aby byl rodič pro dítě dostupný fyzicky i emočně. Aby dokázal citlivě rozpoznat jeho potřebu nebo problém a hledat pro něj vhodné řešení. Této schopnosti říkáme senzitivita.

Dítě rozumí prosbám dospělých a samo ukazuje svá přání

Miminko k tomu používá hlavně mimiku a ruce, kterými dává jasné signály. Zapojuje také řeč, která se postupně skládá ze slabik a slabikových spojení do prvních slov. Tato slova bývají často takzvaná „protoslova“. V našem jazyce sama o sobě nemají ustálený význam, ale dítě je opakovaně používá v konkrétních situacích.

Rozumí jednoduchým otázkám a odpovídá na ně pohledem nebo ukazováním. Velmi důležitý je čas strávený s dítětem. Můžete si s ním říkat říkanky, zpívat, a to klidně při koupání nebo při přebalování.

Tři děti sedí vedle sebe v měkkém bambusovém oblečení pro miminka LiaaBébé a zvídavě pozorují okolí v období, kdy dělají každý den nové pokroky.

Objevuje se separační úzkost

První vlna separační úzkosti může přijít už kolem 6. až 8. měsíce. Je přirozenou součástí vývoje, často si jejích projevů ale všimneme právě kolem 8. až 9. měsíce. Souvisí s obdobím, kdy se dítě začíná více osamostatňovat a fyzicky se vzdaluje od maminky.

Maminka drží v náručí holčičku, která prožívá separační úzkost

Dítě si začíná uvědomovat, že ono a maminka nejsou jedna osoba. Dříve to totiž vnímalo jinak. Tento nový pohled pro něj může být zneklidňující a může se bát, že maminka zmizí. Když maminka odejde z místnosti, dítě se může vyděsit. V přítomnosti cizích lidí se může rozplakat. Toto chování je přirozeným krokem socializace. Dítě se více poutá a v náručí maminky nachází uklidnění a bezpečí.

Je důležité vnímat tuto situaci jako přirozenou etapu osobnostního vývoje dítěte. Dopřejte miminku co největší pocit bezpečí. Pokud to není nutné, není ideální právě v tomto období poprvé ho nechávat samotné u prarodičů nebo na jiném novém místě. Nechte ho, aby za vámi přišlo, a neberte jeho přilnutí jako obtíž. Pro mnoho rodičů je toto období náročné, ale když pochopíme význam postupného oddělování, snáze porozumíme reakcím miminka a dokážeme ho podpořit, aby tyto výzvy zvládalo klidněji.

Pokud si chcete přečíst více o vývoji miminka, podívejte se také na náš dřívější článek.

Napsala: Mónika Veres

Zdroje:

Nutriklub.cz – Psychomotorický vývoj dítěte, 9.–10. měsíc

Nutriklub.cz – Psychomotorický vývoj dítěte, 11.–12. měsíc